Z emailu Jany:
Asi víte, jak neslavně skončilo mé předchozí těhotenství. Letos v lednu jsem ve 20. týdnu potratila, ale nejhorší pro mne bylo, že jsem nedosáhla vydání našeho miminka k pohřbení. Skončilo v nemocniční spalovně spolu s amputáty, prošlými krevními konzervami, vzorky moči atd. jako anatomicko-biologický ODPAD! Kdybych to neprožila na vlastní kůži, nikdy bych nevěřila, že naše legislativa uvízla v této oblasti v temném středověku.
Našemu dítěti jsem pomoct nedokázala, ale rozhodla jsem se, že udělám vše, co by bylo v mých silách, abych situaci změnila, a pomohla tím dalším a dalším rodičům, kterým není nehumánní zacházení s jejich dětmi lhostejné. Konzultovala jsem na ministerstvu zdravotnictví, ministerstvu místního rozvoje (sem spadá české pohřebnictví), na ministerstvu životního prostředí (problematika odpadů).
Legislativa však nejde změnit ze dne na den, je to proces na roky. Pak jsem se obrátila na JUDr. Varvařovského - veřejného ochránce lidských práv, a konečně přišla pozitivní odezva. Zcela jednoznačně se postavil na stranu rodičů proti sice pragmatickému, ale neetickému počínání nemocnic.
V červenci pak vyšel článek na titulce v Právu, převzaly ho internetové servery a spustila se lavina internetových diskuzí, většinou plných pochopení a podpory. Konečně se o problematickém střetu našeho zákona 372/2011, o zdravotních službách a zákona 256/2001, o pohřebnictví začalo veřejně mluvit. Zkrátím to. Výsledkem bylo, že jsme spolu s dalšími rodiči v srpnu založili občanské sdružení Tobit. Jeho cílem je podpora pohřbívání dětí zemřelých před porodem, změna legislativy v této oblasti, pomoc rodičům v "tahanici" o mrtvé tělíčko s administrativní mašinérií nemocnic.
Jde to. Potřebujeme ale Vaši podporu, propagaci Tobitu mezi veřejností a více lidí, kteří ; spalování dětí v odpadu považují stejně jako já za nemorální a nedůstojné.
Velmi Vás proto prosím, podpořte občanské sdružení Tobita, více ZDE [1].
Děkuji a omlouvám se všem, kteří usoudili, že přečíst tento mail byla jen ztráta času
Jana