Kázání „Kdo je výš – Zákon nebo Kristus?“

Evangelium: L 14,1–11

V úvodu našeho čtení popisuje evangelista uzdravení člověka, kterého postihla vodnatelnost, tedy choroby, kdy ledviny nemohou vylučovat moč, V těle je příliš mnoho vody a tak srdce nestíhá pumpovat krev, jejíž proudění musí překonávat větší odpor, čehož důsledkem je otékání měkkých tkání, především nohou. Tedy nic příjemného.

Nicméně farizejové si možná právem pomysleli, že je to choroba vážná, ale zase ne smrtelná, tedy ne ze dne na den. A tak není divu, že se jich Ježíš ptá, zda směl uzdravovat v sobotu, tedy v den odpočinku, kdy Zákon zakazuje jakoukoliv práci. Odpovědí je mu mlčení a to jak známo znamená souhlas. Kristus zákon nepřestupuje, koná se souhlasem zákoníků.

Aby svůj čin náležitě ospravedlnil, vše dovysvětluje příběhem o volu spadlém do nádrže. Moc dobře totiž znal nařízení ze Starého zákona, které říkalo, že majitel studny je povinen nahradit zvíře do studny spadlé majiteli (Ex 21:34).

Spadlo-li by zvíře v sobotu, jistě by se jej vyplatilo vytáhnout. Přinejmenším by to bylo levnější než pokání za nedodržení soboty. Sobota je tu přeci pro člověka a ne člověk pro sobotu.

Poté však následuje pro mne trochu nepochopitelné podobenství o hostech na svatbě. Ježíš nabádá farizeje, aby se chovali prakticky. Konkrétně, aby si nesedali dopředu, protože hrozí, že je z místa vyhodí a naopak, aby se drželi raději zpátky a čekali na okamžik až je Pán hostitel vyvýší před ostatními.

Pravda, trpělivost růže přináší. Ale kdo z nás by se podle toho řídil? Když je to výhodné, většina lidí se dere dopředu.

V Pánových slovech je však veliká moudrost. A kdo zná, jak to chodí na svatbách, to jistě pochopí. Přední místa patří ženichovi a nevěstě, svědků a nejbližším příbuzným. Ženich je Kristus a nevěstou je Církev, tedy všichni my zde, vyvolení věřící křesťané – ti, ke kterým se Spasitel přizná, a které pozve dopředu. Amen.

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer

„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“ Mark Twain